Tento blog byl přesunut na www.katchaba.com
"První oficiální BlBl !"
O slzení a reklamách
Občas bývám nesnesitelně sentimentální.
téma: Moje, moje, moje! :o), 14.11.2005, 22:43:00, 8 reakcí
Stane se, že mě rozbrečí naprosto nečekaná blbost. Většinou to není žádný filmový doják, ale věc, do které bych to nikdy neřekla.
Pravidelně slzím v předvánočním čase. Ne kvůli Vánocům jako takovým, ale dostává mě ta podělaná reklama na coca-colu. Ano, ta s trapnými kamiony, šťastným dítětem a mrkajícím úchylným Santa Clausem.
Jakmile slyším to známé Vánoce jsou tady, vánoce jsou tady, něco ve mně hrkne, začne mě tlačit na hrudi a najednou slzím jako želva.
Ano, asi bych se měla nechat léčit.
Ovšem teď slzím u zcela nové reklamy na televizi od Sony, nebo možná Panasonicu, netuším. Hraje tam taková príma muzika a ulicemi San Francisca (těmi, co jsou pořád z kopce) hopsají stovky barevných hopíků.Hopsají, skáčou, vystrnadí žábu z okapové roury...A hopsají a hopsají. A já slzím. Fňuk. Škyt.
Dobře, slibuju, že se nechám vyšetřit.
A řvu, když jde o zvířata. Třeba film Medvědi, ten vidět nemůžu. Protože je to tááák strašně smutný, buéé.
Nebo jsem viděla jakýsi film o koni a chlapci, chlapec odjel, koník bojoval se zlým černým hřebcem, vyhrál a stal se bossem celého stáda. Po x letech se chlapec, teď již dospělý muž, vrací a koně najde. A kůň ho pozná. A zařehtá, střih, záběr na planinu mezi skálami, na obzoru se objevuje kůň, druhý, třetí, hříbátka, celý stádo. Koník se chlapci chlubí svou rodinou. A Katchaba bulí a škytá a snaží se tvářit nenápadně.
K ronění slz nepotřebuju ani film. Stačí obyčejné dostihy. V televizi. Najdu si favorita, držím mu zuřivě pěsti, v duchu ho pobízím k běhu. Pokud spadně – ááááá, chudáááák!!! Pokud vyhraje, fňuuk, juchů!
Prostě zvířata a reklamy ve mně vzbuzují nečekané vlny sentimentu...
Ovšem je jedna vánoční reklama, u které neroním slzy. Miluju ji a jsem ráda, že je opět v oběhu. Je to taková ta s malou holčičkou, co říká:
"A bude mít taky ty velký zuby nahoru?"
A tatínek, řezajíc stromek, odpovídá:
"Když vydržíš, budou i zuby..."
"Nene já nemusím, já už ho vidím..."
Ať žije Kofola! :-)