Tento blog byl přesunut na www.katchaba.com
"První oficiální BlBl !"
nezná sestru!
téma: Moje, moje, moje! :o), 9.11.2009, 16:27:00, 5 reakcí
Anče je vcelku smířená s rolí druhorozeného dítěte. Miluje svou starší sestru, snaží se ji napodobit, možná i proto je napřed. Monouš svou pronásledovatelku taky miluje, ale přece jen – sourozenecká rivalita je mrcha. Takže když si Anče vezme nějakou hračku, Monoušek jde, hračku jí sebere a schová/ zahodí/ donese některému z rodičů/ ostentativně si s ní hraje sama. Áňa se ze začátku pokoušela si hračku uzmout zpět, ale pochopila, že silnější vyhrává; teď si odleze najít nějakou jinou zábavu (a celé se to opakuje dokola a dokola a dokola až do zblbnutí, ech).
Jenže!
Hračky si ten prcek možná sebrat nechá, ale jídlo v žádným případě!
Seděla na zemi, cpala se pečivem nebo piškotem nebo čím to, a z kuchyně se přiřítila Monika. S krve piškotožíznivým výrazem v očích. Udělala krok blíž, už už se chystala k bleskovému uzmutí jídla – a najednou Anička zavrčela. Hlasitě, důrazně. Moniku to zaskočilo, podívala se na Honzu, co on na to. Ten nedělal nic, Anička stále vrčela, tak se Monča otočila a odešla pryč bez úlovku. Áňa se spokojeně usmála a přežvykovala dál.
Panejo, má to ta příroda dobře zařízeno :-)
A když už jsme u toho jídla a přírody – v obýváku máme klec na dinosaury voliéru pro kanárky. Nejdřív tam byl jeden, pak dostal společnici, pak odešel do věčných lovišť a kanárová dostala společníka, nakonec k nim přibyla ještě jedna stará invalidní kanářice z pozůstalosti (To je jak telenovela! :-) ). Voliéra byla krásná, bytelně udělaná, kanáři byli spokojení, kočky zaháněly nudu číháním a mňoukacím poštěkáváním – idylka. Jenže invalidní kanářice trávila většinu času dole na zemi a kočky to přivádělo k šílenství. Pořádaly čím dál častější útoky na voliéru a když jsme je okřikli a zahnali, ještě se tvářily dotčeně – ony by nám s tím nemocným ptákem přece rády pomohly!
No...A taky se jim to povedlo :-/ Mezi konstrukcí ze dřeva a zadní stěnou voliéry, tvořenou ze štípaného bambusu, se udělala díra, kterou se sotva dala protáhnout dlaň. Nevšimla jsem si jí, to odchlípnutí bambusu nebylo vidět, tedy pro člověka. Kočka ho uviděla a využila toho, že jsem si šla do koupelny umýt vlasy. Protáhla se dovnitř, pravděpodobně ulovila chromou kanářici a zdravá kanárová umřela na šok. Když jsem zjistila, že kočka má v hubě ptačí tělo, hodně mě to sejmulo (přece všechna zvířata mohou žít spolu v míru, lev a beránek a tak, ne?!). Pak jsem uvnitř voliéry uviděla druhou mrtvolku a už jsem jen mužovi bulela do telefonu, že ta mrcha a že ji přetrhnu a tak. Muž měl zrovna neformální pracovní schůzku, kterou můj telefonát zpestřil :-) Můj řev byl nepřeslechnutelný :-))
Honza udělal hromadu zabezpečovacích opatření, voliéra se změnila na pevnost a chystali jsme se pořídit novou kanárovou, jenže ty čubky kočičí si počíhaly na kanára u krmítka, které společnými silami vytrhly z pletiva a kanára tím měly naservírovaného až pod čumák :-(
Jeden by na ně mohl být pyšný – ač odmala bytové kočky, poradily si skvěle. Potvory.
Po druhém kole zabezpečovacích zařízení, po kterém se do klece dá dostat jen zamykatelnými dvířky a veškerá krmítka a koupelny jsou uvnitř, daleko od pletiva, a do výše metru je plexisklo, si říkám, že teď už by to sakra mělo dopadnout dobře! Ale stejně si myslím, že bychom si místo kanárů měli pořídit třeba krkavce. Nebo supy!